Jiří Thýn << Karel Císař
29 09 2010
VIDEO
OBRAZ
TXT
K.C.: Tvé dílo během poměrně krátké doby posledních pěti let opsalo výrazný významový oblouk, když ses při vnějším pohledu dostal od převážně figurálních kompozic z Best before (2004–2005) k mezně formálně reduktivním fotogramům z 50% šedé (2009). Chápeš to ve zpětném pohledu jako logický vývoj?
J.T.: Určitě ano. V cyklech All the best a Best before jsem se snažil o vytvoření vlastního obrazového jazyka. Chtěl jsem, aby každá fotografie z toho cyklu měla určitý ikonický charakter. Z dnešního pohledu je vnímám jako velice osobní, i když jsem si hlídal určitou obecnou významovou rovinu. V 50% šedé je tématem analogová fotografie. Pracuje s jinou estetikou a fotografie jako „obraz“ je v ní až na druhém místě. První pokusy s fotogramy, jejichž principy jsem nakonec použil v cyklu 50% šedé, jsem dělal v roce 2005, tedy v době, kdy jsem ještě pracoval na Best before. Byl to únik od „osobního k obecnému“.
K.C.: Přestože často mluvíš o tom, že pracuješ intuitivně, zdá se, že postupuješ velmi systematicky, jako při časosběrném fotografování kompozic na stole, čtyř rohů hotelu Hilton nebo zahradnictví. Jaký je podle tebe v tvé práci vztah mezi intuicí a systematičností?
J.T: Intuice je na prvním místě. Systematičnost je nadstavba, která pomáhá dotáhnout věci do konce. Při fotografování mě zajímá průběh vzniku fotografie. Ostatní věci jsou už jen záležitostí uměleckého provozu. Je to jen naplňování formy. To, co bylo zajímavé, je už jen zprostředkováváno. Při fotografování kompozic jsem hledal ideální harmonii ve vztahu k rozmístění předmětu ve vymezeném prostoru. Fotoaparát jsem měl na stativu a k rozestavěným věcem jsem se v průběhu času vracel a měnil jejich rozmístění. Předměty, které jsem při fotografování použil, neměly žádný symbolický význam. Byly to věci, které jsem měl bezprostředně k dispozici. Nakonec jsem z asi 30 fotografií vybral dvě, ve kterých si myslím, že se to nejlíp podařilo. Pro mě bylo zásadní sledovat, jak se vyvíjí můj vztah k harmonickému rozvržení obrazu. To, že nakonec použiji víc než jednu fotografii, jsem si uvědomil až v průběhu fotografování, které trvalo asi dva týdny. Nešlo tedy o předem plánovanou systematičnost. Většinou to vyplyne ze situace. Čtyři rohy hotelu Hilton byl pokus o fotografickou definici prostoru. Uvědomil jsem si, že k tomu, abych se mohl pokusit definovat prostor, musím si nejdřív vymyslet metodu. Hilton je výsledkem snažení, na jehož počátku jsem pracoval s papírovou krabicí, a až daleko později mě napadlo použít Hilton. Abych odpověděl konkrétně: Vnímám vztah mezi intuicí a následně zvolenou metodou (přístupem k fotografování), k systematičnosti se musím nutit.
K.C.: V zatím posledních dílech jsi nedospěl pouze k formální redukci, ale i k výslovné tematizaci fotografického média, jako je tomu v sérii fotogramů, proužkových zkoušek a kalibrovaných fotografií. Ve všech těchto pracích se spíše než jako vyjadřovacím prostředkem zabýváš fotografií jako institucí se specifickými pravidly. V této souvislosti cituješ formulaci Borise Groyse, podle níž „v krajním případě se už zobrazení nevztahuje k ničemu vnějšímu, obejde se beze všeho, co má obsah, co je vědomě zamýšlené, co je sdělné, aby v konečném důsledku odhalilo čistou formu média.“ Jak tomu máme rozumět?
J.T.: Chápu to jako úmyslné popření „sebevyjádření“, nejde v první řadě o „vědomě zamýšlené“, tedy vlastní ego. Vše vychází z technologie média. To je i podstata sdělení. Chápu to jako snahu dobrat se podstaty skrze vyloučení potenciálních chyb, způsobovaných vlastní interpretací skutečnosti. Pro mě to je uvědomění, že fotografie jako technologická interpretace reality je velice sporná věc. Je to úplná ztráta jistoty.
K.C.: Historik umění George Baker nedávno uvažoval o vztahu mezi fotografií a abstrakcí v souvislosti s pozdním kapitalismem. Současný zájem o abstrakci ve fotografii podle něj odráží situaci, v níž je kapitál redukován na abstraktní matematický kalkul bez vztahu k reálné ekonomice. Spekuloval potom, jak by z tohoto hlediska mohla fotografie vypadat po ekonomické krizi. Jaká bude podle tebe?
J.T.: Myslím, že fotografie se nijak významně nepromění. To, co se změní, bude náš individuální postoj, který politika a ekonomika ovlivňuje. Osobně ale souvislost mezi abstraktní tendencí ve fotografii ve vztahu k ekonomice nevnímám. Možná snad jen v kontextu té dematerializace. Z vlastní zkušenosti můžu mluvit spíš o určitém znechucení fotografickým obrazem, který v posledních letech ve spojení s médii slouží hlavně k manipulaci. Fotografie je vedle filmu hlavním nástrojem propagace, je všude kolem nás. Pracuje v první řadě s emocemi a podvědomím. Je to nesmírně propracovaný systém, který zaměstnává neuvěřitelné množství lidí. Začíná to u rodinných alb a fotografií z dovolených a končí to reklamou na čokoládu. Myslím, že je prakticky nemožné, abys prožil jediný den bez fotografie. Ve chvíli, kdy si jí začneš všímat, uvidíš ji všude. Začíná to novinami a končí obaly na jídlo.
PLAKÁT
